Často slýcháme, že si povolání vybíráme. Já se ale domnívám, že to pravé povolání si nás vybírá samo. Pravé PO-VOLÁNÍ (calling) si nás k sobě přitáhne – povolá, je to něco, co nemůžeme nedělat. Někteří z nás mají o svém povolání hned jasno a přirozeně k němu směřují. U jiných to není tak jednoznačné, často proto, že jejich pravé preference potlačují různé vnější okolnosti např. očekávání různých lidí nebo představa, že nedůležitější je si hodně vydělat. S tím mám vlastní zkušenost. K tomu, že důležitější, než jak to vidí okolí, je to, jak to vidíme my, asi není třeba nic dodávat. U peněz bych se ale ráda zastavila. Nechci tvrdit, že peníze nejsou důležité. Jsou! Ale jsem přesvědčena, že cena za to, vydělávat si něčím, co nás nebaví, je příliš vysoká. Když děláme něco, co nás nebaví, nemůžeme se do toho plně položit, plně projevit sebe sama, děláme to tedy nějak polovičate a to je vnitřně dost neuspokojivé. Naproti tomu, pravé povolání nám umožní být plně sám sebou, dát do toho, co děláme, svojí duši. A ta intenzita, s jakou takovou práci děláme, se pak projeví nejen v tom, jak se cítíme, ale i v tom, co si vyděláme.
