Za dávných časů se zvířata rozhodla udělat něco hrdinského, aby se vyrovnala s problémy „Nového světa“. Založila proto školu, vypracovala učební osnovy, které zahrnovaly běh, šplh, plavání a létání. Aby se všechno lépe organizačně zvládalo, všechna zvířata se měla učit všechny předměty.
Kachna byla vynikající v plavání – dokonce lepší než učitel – a měla výborné výsledky i v létání. Běh jí ale příliš nešel. Musela proto zůstat po škole a místo plavání trénovat i běh. Po nějaké době si zničila plovací blány a v plavání byla nakonec jen průměrná. Protože průměrný prospěch byl ve škole vítaný, nikdo si s tím nedělal starosti, kromě kachny.
Zajíc byl nejlepší v běhu, ale nervově se zhroutil, když se měl zlepšit v plavání, které mu moc nešlo.
Veverka byla výborná ve šplhu, ale jen do té doby, než se u ní rozvinul pocit marnosti, když ji v hodině létání učitel nutil vzlétnout ze země a ne z vrcholku stromu. Navíc dostávala křeče způsobené přetěžováním svalů, a měla proto trojku ze šplhu a čtyřku z běhu.
Orel zlobil a musel být neustále napomínán. V hodinách šplhu byl na vrcholku stromu vždy první, ale trval na tom, že se tam dostane, jak uzná za vhodné.
Na konci roku měl nejlepší průměrný prospěch abnormální úhoř, který za studenty pronesl závěrečnou řeč na rozloučenou se školou. Mimořádně dobře plaval a navíc jakž takž zvládl i běh, šplh a létání.
Psouni stepní odmítli do školy docházet a nechtěli platit daně, protože vedení školy odmítalo zahrnout do osnov hloubení děr a hrabání. Dali své děti do učení k jezevci, spojili se s krtky a sysly a otevřeli úspěšnou soukromou školu.